Základní škola v Kosově Hoře si letos připomíná významné výročí – 200 let od svého založení

Ilustrační foto
Autor: Kosohorské noviny

Základní škola v Kosově Hoře si letos připomíná významné výročí – 200 let od svého založení. U této příležitosti srdečně zveme širokou veřejnost na oslavu, která se uskuteční v pátek 19. června. Program pro veřejnost bude zahájen ve 14 hodin slavnostním úvodem, během něhož vystoupí starosta obce, ředitel školy a kronikář obce. Společně připomenou bohatou historii školy, její proměny i význam pro naši obec.

Návštěvníci se mohou těšit na pestrý a bohatý program pro všechny generace. Chybět nebudou vystoupení žáků školy, kteří předvedou svůj talent i nadšení, ani zábavné soutěže a hry pro děti i rodiče. Pro tvořivé budou připraveny dílničky, kde si každý bude moci něco vlastnoručně vyrobit.
Velkým lákadlem bude také obsáhlá výstava fotografií mapující historii školy a prezentace školních pomůcek – od těch historických až po současné moderní vybavení. Návštěvníci tak budou mít jedinečnou příležitost nahlédnout do minulosti i současnosti vzdělávání v Kosově Hoře.

Součástí oslav bude také sbírka příspěvků veřejnosti pro časovou kapsli. Každý v ní může zanechat svůj vzkaz pro budoucí generace. Časová kapsle bude během slavnosti slavnostně zapečetěna a následně uložena v budově školy. Symbolickým momentem celého dne bude zasazení lípy na školní zahradě – stromu, který ponese odkaz dnešní generace těm budoucím. Po celou dobu akce bude zajištěno bohaté občerstvení a návštěvníci se mohou těšit i na sladkou retrokavárnu, která nabídne atmosféru dávných časů.

Jana Němcová

Okénko do historie základní školy
Školní rok 1826–27 začal v Kosově Hoře slavnostně v nové budově školy. Patrová budova s vysokou střechou byla postavena na konci osady na Dolních či Malých Dražkách. Tím skončilo 65 let trvající provizorium, kdy po zbourání farní školy (stála na místě současné fary v západní části) byla pro výuku vyčleněna stará panská vinopalna (palírna) v dolní části náměstí. (Tato budova byla později rozšířena a navýšena o patro. Dnes má čp. 22.)

Tehdy nebyla školní docházka dětí povinná, a majitel panství rytíř Václav Vojtěch Karvínský z Karvíně a Orlové si s novou školou nedělal velké starosti, protože se finančně vydal na přestavbu kostela a fary v r. 1761.

Pod pojmem škola se na konci 18. století rozuměla jedna třída, jeden učitel a neomezený počet zapsaných žáků. Učitel byl služebníkem vrchnosti, pana faráře a obecních konšelů. Opačně to však neplatilo, že by snad také oni posloužili škole a učiteli. Za své další služby – varhaníka, písaře a matrikáře pobíral ponižující milodary. Např. z Halánkovy nadace (fundace) dostával 2 zlaté stejně jako ministrant, farář dostával 50 zlatých ročně.

Královna Marie Terezie podepsala Všeobecný školní řád dne 6. 12. 1774 pro školy triviální, obecné, hlavní a normální. Základní školství se vztahovalo na děti obojího pohlaví ve věku 6 až 12 let. Zároveň byly zřízeny c. a k. školdozorní úřady pro české země.

Situace zvláště na vesnicích se k lepšímu nijak nezměnila. Nebyly školní budovy, nebyli kvalifikovaní učitelé, učili i vysloužilí vojáci, a hlavně, jak je tomu až do dnešních dnů, nebyly investice do vzdělání, ačkoliv se tvrdí, že investice do vzdělání je ta nejlepší – jenomže o ni i dnes málokdo stojí. O povinné školní docházce se teprve uvažovalo.

Na začátku 19. století v Kosově Hoře „nazrál čas“ k zásadnímu zlomu. Skončily napoleonské války a náš knížepán z Vysokého Chlumce F. J. Lobkovic, který se válek účastnil v hodnosti generála a který místní panství asi nikdy nespatřil, prohrál roku 1812 na Konopišti v hazardu Kosovu Horu – dle pověsti. Proč se hrálo zrovna o Kosovu Horu, když on vlastnil skoro polovinu Čech? A proč ji chtěl vyhrát císařský komoří plukovník Robert ze Spieglu? Nabízí se možnost, že majitel Lovčic Karl z Neumannů usiloval o připojení kosohorského panství k lovčickému již od r. 1811 a byl příbuzný Roberta ze Spieglu, nebo mu plukovník nějakou finanční částku dlužil.

Každopádně se poměry na panství zlepšily a Kosovu Horu získal daleko méně urozený rytíř Karl Neumann v r. 1818. Jelikož měl o panství a své poddané zájem, výtěžky z roboty zůstávaly pro rozvoj panství, obce i farnosti, jejímž byl patronem. Jemu se přisuzuje hlavní zásluha o výstavbu nové školy, avšak do akce musely být zapojeny všechny obce ze školního obvodu (újezdu), který byl větší než kolatura (farnost).

Církev měla tehdy rozhodující slovo pro určování školních osnov a posláním výuky bylo zvládnutí náboženských textů, dějin a obřadů, tedy i zpěvu. Žáci byli zapsáni podle farní matriky. Na malých vesnicích bez kostela a dozoru faráře vznikaly nepovolené „pokoutní“ školy, v lepším případě školy filiální. Často se učilo v dřevěných „boudách“ a nevhodných hospodářských místnostech, aby malé děti měly blízko do školy.

Postavit patrovou školu se dvěma prostornými třídami (50 m²) v poschodí a bytem pro rodinu učitele v přízemí a menším bytem pro preceptora (podučitele či spomocníka) byl v kraji Sedlčanska, Sedlecka a Voticka nevídaný čin. Jedinou školní budovu se dvěma učebnami, ale bez sociálního zázemí pro učitele měly Votice z r. 1818. V Sedlčanech byla dvoutřídní školní budova postavena až r. 1844, v Sedlci r. 1856. Dvoutřídní školy byly i jinde, např. v Petrovicích, ale ne v jedné školní budově, ale v najatých místnostech.

Školní budova dostala čp. 85, byla větší než fara, větší byl jen zámek. Na východním obzoru zapadlé vesnice byla dominantní stavbou uprostřed pastvin a políček. Zda byl Karl Neumann tak štědrý lidumil, nebo zde byli i další donátoři, o tom nemáme přesnější informace.

Lze jen spekulovat, že reprezentativní křesťanská škola měla být protikladem školy židovské. Židovská diaspora kladla na vzdělání (pouze hochů) daleko větší důraz než katolíci. Pro židy slovo synagoga a škola znamená totéž, nelze tedy přesně rozlišit, zda pozdější hebrejsko-německá škola, přesně „veřejná německá škola obecná“, která měla koncem 19. století sto třicet žáků ve dvou třídách, a která byla zbořena za II. sv. války, byla již tehdy postavena. (Židovský učitel je zaznamenán v r. 1654 – Jarolín Kantor, děti učí.)

Mgr. Jiří Němec

článek a fotografie byly převzaty z Kosohorských novin se souhlasem vydavatele. Mezititulky jsou redakční.